Sdílení souborů na Internetu
Mnoho lidí využívá Internet také k výměně souborů. Nejčastěji se tak děje pomocí příloh e-mailů – obrázky, dokumenty, občas nějaká MP3. Nevýhodou většiny e-mailových schránek je omezená velikost přílohy. E-mail totiž primárně není určen k přenášení velkých souborů, k tomu jsou určeny jiné služby Internetu, které se dělí na dvě skupiny – služby typu peer-to-peer (rovný s rovným) a služby klient-server.
Sítě typu peer-to-peer
Peer-to-peer (P2P) je v podstatě jakákoli síť, kde probíhá symetrická komunikace mezi počítači a nelze jednoznačně rozlišit kdo je klient a kdo je server. Rovnocennost uzlů v tomto případě neznamená, že je síť všude homogenní, tzn. že se může lišit rychlostí připojení, objemem sdílených dat, konfigurací apod. P2P sítě jsou většinou chápány především jako sítě pro sdílení souborů, ale mohou být využity také pro bohulibější účely, např. distribuované výpočty, šíření novinek, hlasovou komunikaci a chat nebo P2P vysílání rádií a televizí. V minulosti byly P2P sítě spojeny především s pirátskou činností – především legendární programy DirectConnect (označován jako DC++) nebo Kazaa byly svého času opravdu fenoménem a vedly také k tomu, že si úřady začaly více všímat těchto výměnných sítí a začaly zavádět omezení a trestat počítačové piráty.
Výměnné sítě P2P ovšem nejsou určeny jen k pirátským účelům. Typickým příkladem je v poslední době velmi oblíbený systém BitTorrent, který vznikl primárně k legálnímu šíření větších souborů, většinou instalačních obrazů linuxových distribucí. Autorem BitTorrentu je Bram Cohen a poprvé byl uveden v roce 2002. Brzy se stal velmi oblíbeným a již v roce 2004 měl 15-20 milionu uživatelů. Typickou vlastností BitTorrentu je to, že datové přenosy jsou rozkládány mezi všechny uživatele, kteří daný soubor stahují. Soubor nebo soubory sdílené přes BitTorrent jsou klientem rozděleny na bloky po 250 kB a tyto jsou potom postupně stahovány, až jsou na konci spojeny do jednoho souboru. Velkou výhodou BitTorrentu je to, že tyto bloky mohou být stahovány v libovolném pořadí od libovolného uživatele – výrazně se tak zvyšuje rychlost stahování oproti sítím typu klient-server, kde rychlost stahování závisí na rychlosti serveru, kde je soubor uložen a počtu uživatelů, kteří soubor stahují. Další výhodou je také to, že chybějící bloky můžete stahovat i od uživatelů, kteří také soubor stahují a mají části souboru, které vám chybí a opačně – vámi rozestahovaný soubor mohou průběžně stahovat i ostatní uživatelé. Obecně platí, že čím více uživatelů je právě připojeno, tím rychleji se soubor stáhne (samozřejmě to závisí na rychlosti vašeho připojení).
Pro stahování přes BitTorrent je třeba mít nainstalován speciální program. Většina programů je zdarma ke stažení na Internetu, jeden z neznámějších je např. uTorrent – viz. Obr. 43. Vestavěný BitTorrent klient najdete také v prohlížeči Opera.
Pro stažení konkrétního souboru je pak nutné navštívit některý z BitTorrent katalogů na Internetu, popř. použít Google pro hledání. Z katalogu, respektive tzv. trackeru, což je služba, která režíruje spojení klientů, se pak stáhne soubor s příponou .torrent nutný ke stahování. Tento soubor má velikost maximálně v řádu kB a obsahuje metadata o distribuovaných souborech jako jsou jména, velikosti a adresa trackeru. Soubor .torrent se pak otevře v klientovi, který se postará o připojení k trackeru a pak začne soubor nebo soubory stahovat. Jakmile začnete soubor stahovat, stáváte se v terminologii BitTorrentu tzv. peerem, tzn. uživatelem, který nemá stažen kompletní soubor. Po stažení kompletního souboru a jeho následném sdílení se stáváte seedem. Můžeme se ještě setkat s třetím typem uživatelů, tzv. leechem, což je uživatel, který se od BitTorrentu odpojí hned, jak stáhne celý soubor, přičemž se takové jednání bere jako neslušné. Každý uživatel BitTorrentu je ohodnocen tzv. UD Ratio, což je poměr mezi odeslanými daty a staženými daty (anglicky upload resp. download). Ideální je mít hodnotu UD Ratio 1,5 nebo alespoň 1, cokoliv nižšího je považováno za velmi neslušné.
Sítě typu klient-server
Druhým, dá se říci běžnějším, typem sítí jsou sítě typu klient-server. V této konfiguraci jsou přesně definovány role klienta, tedy programu, který žádá o služby a serveru, který služby poskytuje. Základní služby Internetu zmiňované v předchozích kapitolách jako je e-mail, prohlížení webových stránek apod. jsou služby typu klient-server. Výhodou těchto sítí je to, že jsou jednoznačně rozděleny jednotlivé úkoly a zodpovědnost mezi jednotlivé počítače, čímž je usnadněna údržba sítě – jednoduše jdou jednotlivé části vyměnit, opravit, modernizovat nebo přesunout bez toho, aby se nějak změnila funkčnost sítě. Další výhoda je v tom, že veškeré informace jsou uloženy na jednom místě – serveru, který zpravidla bývá bezpečnější než jednotliví klienti. Díky tomu je taky jednodušší aktualizace dat – přehrají se jen na serveru, u P2P je nutno znovu přehrát jednotlivá data u klientů. Na druhou stranu, jsou zde i nevýhody. Hlavní nevýhodou je přetěžování sítě v případě mnoha současných požadavků klientů, které mohou vézt až k přetížení serveru. Sítě P2P jsou také více robustnější, tzn. že pokud v konfiguraci klient-server vypadne server, je síť nefunkční, u P2P sítí jsou data distribuována ve více uzlech a tím pádem jsou nadále přístupné i při výpadku uzlu.
Mezi služby typu klient-server můžeme bezpochyby počítat také sdílení souborů pomocí protokolu FTP (z anglického File Transfer Protocol), který je nezávislý na operačním systému a využívá TCP protokol z rodiny protokolů TCP/IP. Vznikl již v roce 1985 a v roce 1997 byl rozšířen. Nejčastěji se využívá ke sdílení dat jako jsou dokumenty, hudba, videa apod., ale také ke správě webových stránek, které jsou většinou uloženy na serveru poskytovatele, u kterého máme zaplacený webhosting. FTP protokol má podporu ve webových prohlížečích, stačí před adresu serveru napsat místo http:// ftp:// nebo můžeme použít řadu specializovaných FTP klientů včetně oblíbeného Total Commanderu – viz Obr. 44, kde je ukázáno také podokno, ve kterém se zadává adresa FTP serveru.
Klient po připojení na server může provádět operace jako výpis nebo změna adresáře, přenos dat, změna práv souborů apod. Nevýhodou FTP je to, že přihlašovací údaje, jako je jméno a heslo, se přenášejí standardně nezašifrovaně a je možné je odchytit. Řešit se to dá využitím šifrovaného protokolu FTPS popřípadě kombinaci FTP protokolu se šifrovaným SSL tunelem. Připojení k serveru může být aktivní nebo pasivní. V aktivním režimu navazuje spojení pro přenos dat server a klient jen naslouchá, kdežto v pasivním režimu navazuje spojení klient, kterému server jen poslal svou IP adresu a port, na kterém naslouchá.
Pokud bychom chtěli s někým sdílet data pomocí protokolu FTP, tak máme v podstatě dvě možnosti – buď si zřídíme vlastní server, popř. spustíme dočasně FTP server na svém počítači připojeném k Internetu nebo si zaplatíme umístnění FTP serveru u nějaké firmy poskytující tyto služby na Internetu. První možnost je ovšem také podmíněna tím, že u svého serveru nebo počítače vlastníme veřejnou IP adresu, což většina běžně připojených lidí nemá. Proto jsou stále oblíbenější služby tzv. filehostingových serverů, kterých je jistě přes 100 zahraničních, desítky českých a stále vznikají nové. Jejich funkčnost je jednoduchá – svůj soubor nebo soubory nahrajeme na server přes webové rozhraní nebo pomocí speciálního programu a po nahrání je nám vrácen vygenerovaný URL odkaz, na kterém se soubor nachází. Tento odkaz pak můžeme rozeslat uživateli nebo uživatelům, kterým chceme daný soubor distribuovat a ti po kliknutí na odkaz si soubor stáhnou. Jedním z prvních a řadu let nejoblíbenějších serverů byl švýcarský www.rapidshare.com, dále jsou velmi známé např. www.megaupload.com, www.filefactory.com apod. U nás jsou nejznámější www.czshare.com, www.uloz.to, www.hellshare.cz atd. Loga těchto služeb můžete videt v Obr. 45.
Podmínky u jednotlivých serverů se liší, ale všechny mají jednu společnou vlastnost – nabízejí bezplatný nebo placený přístup. Při bezplatném přístupu si soubor stáhnete s určitými omezeními, typicky omezenou rychlostí, čekáním před stažením, omezeným množstvím stažených dat za hodinu či den apod. Placená forma tato omezení nemá přičemž platby fungují většinou ve formě předplatného, kdy si koupíte jistý objem dat,
z kterého se stažené soubory odečítají. Ceny a možnosti předplatného se výrazně liší a je třeba si je prostudovat v aktuální době, protože se ceny rychle mění a je zbytečné zde uvádět aktuální ceny. Některé servery nabízejí pro tzv. uploadery, tedy lidi, kteří soubory na servery nahrávají, různé výhody, většinou navýšení kreditu pro stahování, když je soubor velmi stahován apod. Servery www.uloz.to nebo www.czshare.com nabízejí také vyhledávání v názvech souborů, což může někdy pomoci, pokud hledáte něco konkrétního.
Nutno dodat, že drtivá většina dat na filehostingových serverech není úplně legální, především různé filmy, seriály, mp3 apod., což vede k neustálému boji hudebních a filmových vydavatelů s provozovateli těchto serverů. Příkladem může být zavření serveru www.megaupload.com, který byl v lednu 2012 zavřen kvůli nelegálnímu hostování a šíření souborů a majitel byl zatčen.