Elektronická pošta, nebo dnes častěji používané označení e-mail, je druhou službou, kterou dnes většina uživatelů Internet využívá. Oblíbenost e-mailu je spojována také se službou Hotmail, která vznikla v roce 1996 a která zpřístupnila e-maily opravdovým masám uživatelů. Později byl Hotmail koupen Microsoftem a je zařazen do jeho internetových služeb.
První e-mail byl odeslán v říjnu 1971 jejím tvůrcem Rayem Timlinsonem mezi dvěma počítači v síti umístěnými asi metr od sebe. Jaký byl přesný text prvního e-mailu si pan Timlinson přesně nepamatuje, ale nejspíš to bylo několik velkých znaků klávesnice – QWERTY. Jelikož počítačová síť v té době byl v podstatě jen ARPANET, tak i možnosti e-mailu byly omezené a příliš se nevyužíval. Plného využití se dočkal až v devadesátých letech s rozvojem Internetu. Odhaduje se, že v roce 2001 bylo odesláno asi 31 miliard e-mailů za den, ale v roce 2008 to bylo již 170 miliard za den, což je asi 2 miliony e-mailů za sekundu a tento počet samozřejmě stále roste. Důležité je ale dodat, že podle odhadů 80 – 90 % e-mailů jsou spamy (neboli nevyžádaná pošta).
Tvůrci e-mailu můžeme také poděkovat za záchranu znaku @ neboli česky „zavináč“.
V době vzniku e-mailu se totiž živě diskutovalo o tom, že se tento znak vypustí ze znakové sady, protože se velmi málo využíval. Ray Timlinson potřeboval v e-mailové adrese odlišit uživatele a sítě, ve které má uživatel zaregistrovanou e-mailovou schránku. Obecný tvar e-mailové adresy je tedy:
uzivatelske_jmeno@server.pripona (např. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. )
Téměř každý uživatel Internetu má dnes svoji e-mailovou adresu. Pokud takovou adresu chce, má v podstatě dvě možnosti. Drtivá většina uživatelů má e-mailovou schránku na tzv. freemailu, což jsou speciální služby nabízející e-mailovou schránku většinou zdarma za cenu jistých omezení, např. velikostí schránky, velikostí příloh, vložených reklam na konec e-mailu apod. a také za cenu toho, že svou e-mailovou adresou děláte v podstatě reklamu jejímu poskytovateli, protože část adresy je taktéž adresa poskytovatele – např. seznam.cz, centrum.cz, gmail.com apod.
Mimo adresy na freemailu, kde má každý z nás svou soukromou adresu, je druhou možností mít e-mail pracovní, popř. školní a adresou obsahující adresu serveru zaměstnavatele, popř. školy. Příkladem je naše školní adresa – Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. , kde adresa za zavináčem je adresa naší školy, respektive fakulty. Můžeme mít ale také e-mail soukromý se svou adresou – např. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. , kterou získáme při registraci vlastní domény – zde domény www.vojtesek.cz. Tato adresa bývá většinou zpoplatněna. Na druhou stranu, nejsou na ní výše zmíněná omezení freemailových služeb a hlavně, e-maily nejsou uloženy na serverech poskytovatele, který má většinou v pravidlech při registraci klauzuli, že data patří jemu a může se stát, že data budou ztracena nebo použita na nějaké jeho komerční účely.
Pro přečtení e-mailů, především freemailů, většina uživatelů používá webové rozhraní, které je díky novým možnostech webových technologií na velmi dobré úrovni. Druhou možností je využít specializovaný program, kterému se říká e-mailový klient a využívá protokoly POP3, IMAP nebo SMTP. Post Office Protocol (POP) je protokol pro příjem pošty ze serveru ke klientovi. První verze POP1 vyšla již v roce 1984, v současnosti se používá třetí verze POP3, která byla standardizována v roce 1996. Tento protokol má tu nevýhodu, že podporuje jen dvě možnosti stahování zpráv – buď se zprávy stáhnou ze serveru do počítače a na serveru již nezůstávají, což je výhodné, pokud je kapacita schránky na serveru omezená. Nevýhodou je to, že jakmile si zprávu stáhnete, máte ji jen v počítači a pokud se do schránky přihlásíte odjinud, tak si zprávu již nepřečtete. Je zde sice možnost nastavit u POP3 protokolu zanechání kopie zprávy na serveru, což zase může být problém s kapacitou schránky a musíme ji průběžně promazávat. Tuto nevýhodu protokolu POP3 řeší novější protokol IMAP (angl. Internet Message Access Protocol) standardizovaný v roce 1986, v současnosti již ve verzi 4 z roku 1996. Tento protokol pracuje se zprávami přímo na serveru a pokud si nějakou zprávu otevřeme v e-mailovém klientovi, na serveru se označí pouze jako přečtený a tak se po přihlášení z jiného počítače můžeme ke zprávě pohodlně dostat. Zpráva na serveru zůstává až do okamžiku, než ji smažeme. Nevýhodou může být to, že některé freemailové služby mají tento protokol zpoplatněn. Posledním protokolem pro práci s elektronickou poštou je SMTP (angl. Simple Mail Transfer Protocol) sloužící k odesílání pošty od uživatele na server. Tento protokol je jedním z nejstarších, byl uveden již v roce 1982 a patří taktéž do rodiny protokolů TCP. Velkou nevýhodou tohoto protokolu je to, že při odesílání e-mailu standardně nekontroluje uživatelské jméno a heslo. Díky tomu se rozšířil tolik známý spam (nevyžádaná pošta). Spammeři (lidé odesílající spam) hledají nezabezpečené SMTP servery a přes ně odesílají miliony e-mailů. Možná jste se již setkali s tím, že nějakému vašemu známému přišel e-mail z vaší adresy, i když vy jste nic neodesílali. Tuto nepříjemnou vlastnost se snaží poskytovatelé Internetu řešit nejčastěji tím, že zapnou dodatečně přidanou funkci žádající autentizaci uživatele nebo omezí odesílání e-mailů jen z vlastní sítě (tak je to na UTB).
Stejně tak, jako má Windows svůj standardní webový prohlížeč Internet Explorer, má i svého poštovního klienta – dříve Outlook Express, dnes přepracovaný a přejmenovaný na Windows Live Mail. Microsoft má ještě jeden program, který se zabývá elektronickou poštou a je součástí balíku aplikací Microsoft Office – Microsoft Outlook. Na rozdíl od Windows Live Mail, je to již aplikace zpoplatněná stejně tak jako ostatní aplikace Microsoft Office. Zato nabízí spoustu dalších funkcí pro efektivní kancelářskou práci jako je kalendář, deník apod.
Bezplatnou alternativou k placené verzi Microsoft Outlook může být Mozilla Thunderbird, který vydává již výše zmiňovaná organizace Mozilla Foundation. Pomocí zásuvných modulů a doplňků můžeme dosáhnout podobné funkcionality jako komerční program. Existuje samozřejmě ještě spousta dalších programů pro práci s elektronickou poštou a je jen na nás, jaký si vybereme. Namátkou můžeme uvést třeba The Bat!, Evolution, Kmail atd.
Téměř každý z nás umí psát dopis a ví, jaké jsou jeho náležitosti, ale již méně lidí ví, jak napsat správný e-mail. E-mailová zpráva má také své náležitosti – některé jsou povinné, některé nepovinné, ale platí, že správně napsaný e-mail usnadňuje čtení a přehlednost zprávy. První, co je třeba správně vyplnit je předmět. Výstižný a přesný předmět usnadňuje orientaci a mnohdy také upřednostní přečtení. Někteří uživatelé totiž dostávají denně desítky nebo stovky zpráv a e-maily s předmětem „Ahoj“ nebo „Pomoc“ snadno přehlédnou. Lépe je napsat přesněji co chceme „Pozdrav z dovolené“ nebo „Prosím pomoc s nefunkčním notebookem“.
Každý e-mail má samozřejmě také svého adresáta. Oproti klasickému dopisu máme u e-mailu více polí pro adresáty – Komu (anglicky označováno To):, Kopie (Cc): a Skrytá kopie (Bcc):. V poli Komu uvádíme adresy příjemců, kterým e-mail patří a od koho očekáváme odpovědi. V poli Komu, stejně tak jak ve všech dalších polích samozřejmě můžeme vypisovat více adres oddělených čárkou. V poli Kopie jsou adresáti, kterým dáváme dopis na vědomí a nečekáme odpovědi. Zajímavé a možná neprávem opomíjené je pole Skrytá kopie, kde jsou tzv. tajní příjemci. O rozesílání na adresy v tomto poli se stará přímo poštovní server, který také obstará to, aby adresáti z toho pole zmizeli z hlavičky. Příjemce tak nemůže v žádném případě zjistit, komu všemu je tato zpráva posílána. Adresáti se poštovním klientovi zobrazí většinou jako "Undisclosed recipients:;" nebo „Nezveřejnění příjemci“ apod. Tento seznam se hodí v obchodní praxi, kde může být nemilé, když příjemci vidí, komu všemu posíláte stejnou nabídku a stejně tak není příliš vhodné jen tak zveřejňovat e-maily všech svých známých přeposíláním e-mailů.
Samozřejmostí by mělo být také spisovné vyjadřování a kontrola textu před odesláním. Jeden, dva překlepy jsou ještě akceptovatelné, ale pokud je e-mail plný překlepů, nepůsobí to dobře a příjemce si o vás udělá jistě ne příliš dobrý obrázek. Vyvarovat by jste se měli také zbytečnému zvýrazňování velkými písmeny, které na adresáta působí jako by jste na něj křičeli.
Každý e-mail by měl mít také podpis, někdy totiž není jasné vaše jméno z e-mailové adresy. Řada uživatelů ráda používá „vtipné“ e-mailové adresy a hádat jméno z adresy Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. , ze které vám přijde poprvé e-mail bez podpisu je velmi obtížné. Pokud používáte automatický podpis, měli byste rozlišovat mezi soukromým a pracovním podpisem, kde například neuvádíte svůj soukromý telefon, ale naopak se tam hodí název firmy, popř. krátká reklama.