Další služby Internetu
Výše uvedený výčet je jen to nejzákladnějších ze služeb, které Internet nabízí, a které převážná většina uživatelů využije a vystačí si s nimi. Jak již bylo ale zmíněno několikrát, služeb Internetu jsou stovky a nové stále vznikají. Popsat zde všechny z nich by bylo jistě na pořádně tlustou knihu a ani není v našich silách probrat všechny služby. Existuje ale několik funkcí, které nejsou až tolik využívané, ale mohou nám ušetřit spoustu práce a problémů. Některé z nich si zmíníme v následujících podkapitolách.
Webová úložiště
Webová úložiště získávají poslední dobou na oblibě díky stále se rozšiřujícím pokrytí a příznivým cenám za internetové připojení. Ke svému běhu využívají tzv. cloud computingu, což lze definovat jako technologii nabízející služby či programy uložené na centrálním serveru skrze Internet např. pomocí webového prohlížeče nebo speciálního klienta. Uživatel tak u sebe nemá nainstalován software a nepotřebuje tedy jeho licenci, platí jen za využití. Nejčastěji se takto nabízí kancelářské aplikace, o kterých bude řeč později, ale také aplikace pro distribuované výpočty či operační systémy. Aniž by to bylo zřejmé, cloudové služby využíváme v podstatě každý den třeba tím, že máme založený e-mail u některého freemailového poskytovatele (Gmail, Seznam, Post apod.), kde můžeme k e-mailům přistupovat mimo jiné i přes webové rozhraní, protože jsou uloženy na serveru poskytovatele stejně tak jako webová aplikace umožňující nám tento přístup a práci se schránkou.
Jedním z nejznámějších a hlavně prvních služeb nabízejících webové úložiště je Dropbox, provozovaný stejnojmennou firmou. Dropbox založili v roce 2007 Drew Houston a Arash Ferdowsl. Houstona inspirovala ke vzniku této služby ztráta USB Flash disku během studií na Massachusetts Institute of Technology v USA. V té době již nějaké podobné služby existovaly, ale buď neměly dostatečný prostor nebo měly spoustu chyb. Nejdříve tvořil tuto službu jen pro sebe, ale pak si uvědomil, že by ji mohli využít i další uživatelé. Proto se začala vyvíjet služba obecně použitelná. Podstata Dropboxu je v tom, že po nainstalování se vytvoří na disku složka Dropbox, jejíž obsah je synchronizován s webovým úložištěm a také všemi dalšími zařízeními (počítači, mobily atd.) připojenými k tomuto účtu. O tuto synchronizaci se stará samotná aplikace, která běží na pozadí a vy se tak nemusíte starat o to, jestli jste si nezapomněli soubor nahrát na flash paměť nebo web. Výhodou Dropboxu oproti dalším službám je to, že klient je vytvořen v 10 verzích pro všechny nejpoužívanější operační systémy včetně mobilního Androidu, iPhone či BlackBerry. Soubory lze nahrávat i přes webové rozhraní, zde je ale omezení na velikost jednoho souboru 300 MB. Při nahrávání přes klienta (synchronizací) ovšem toto omezení není. Další výhodou je také to, že Dropbox uchovává historii souborů měsíc zpět a také smazané soubory, které pak lze lehce obnovit přes webové rozhraní. Pro někoho se může být nevýhodou to, že lze synchronizovat jen jednu složku, ne kteroukoli složku na disku. Dropbox má tři možnosti registrace – buď si vystačíme s prostorem 2GB zdarma, který může být rozšířen pomocí různých dárků, promo akcí nebo i třeba tím, že Dropbox někomu doporučíte, získáte dalších 500 MB zdarma. V druhé verzi, již placené, která se nazývá Pro, si můžete dokoupit další prostor – ceny v srpnu 2012 jsou 9,99 $/měsíc za 100 GB, 19,99 $/měsíc za 200 GB nebo 49,99 $/měsíc za 500 GB. Poslední, třetí možností je tzv. Team, kde jsou speciální tarify pro spolupráci více uživatelů.
Od 24. dubna 2012 má svoji cloudovou službu pod názvem Google Drive také internetový gigant Google. Není to služba úplně nová, ale v podstatně se přerodila z předchůdce GoogleDocs, což byla online kancelář. Služby této cloudové kanceláře můžete využívat i nadále v Google Drive, ale navíc přibyla možnost synchronizace jakýchkoli souborů mezi klienty. Přístup do disku Googlu získáte registrací e-mailu na Gmailu a v základní bezplatné verzi máte k dispozici 5GB. Dále si můžete kapacitu rozšířit na 25 GB za 2,45 $/měsíc nebo 100 GB za 4,99 $/měsíc. Synchronizační klient je zatím přístupný jen pro Windows a Mac, na verzi pro Linux se pracuje (situace k srpnu 2012). Sychronizuje se opět jen jedna složka – Google Drive a soubory lze samozřejmé nahrávat i přes webové rozhraní, které je v designu Gmailu podobně jako ostatní služby Googlu. Co má služba navíc je právě propojení se službou GoogleDocs, které umožňuje vytvářet, editovat a spolupracovat na souborech online.
Cloud computing je v posledních letech velmi oblíben a tak ani Microsoft nezaostal a uvedl svou službu SkyDrive (Onedrive), která má obdobnou funkcionalitu jako Dropbox. Po instalaci klient vytvoří opět složku SkyDrive na disku a vše, co do této složky nahraje nebo upraví, je klientem automaticky synchronizováno na webové úložiště a také do všech připojených klientů. Oproti Dropboxu nabízí novým uživatelům 7 GB zdarma, do dubna 2012 si mohli uživatelé zdarma prostor navýšit na 25 GB. Samozřejmé jsou také placené varianty, kdy se přidá 20 GB za 10 $/rok, 50 GB za 25 $/rok nebo 100 GB za 50 $/rok. Opět je zde také k dispozici webový přístup, přístup má každý uživatel hotmailu (freemail, obdoba Gmailu od Microsoftu). Přes webové rozhraní lze opět nahrát soubory do maximální velikosti 300 MB, přes klienta do 2GB. Velkou výhodu má SkyDrive, podobně jako Google Drive, v on-line editaci souborů, především dokumentů Microsoft Office, které lze přímo v prohlížeči editovat v prostředí Microsoft World Web Apps, které díky technologii HTML5 vypadají velmi podobně jako Microsoft Office 2010 – viz Obr. 48. Můžete tam legálně využívat vlastnosti Microsoft Office, i když nemáte zakoupenou licenci.
Jelikož je SkyDrive produktem Microsoftu, plyne z toho i jedna velká nevýhoda – klient je omezen jen na operační systémy Microsoft Widows, Mac OS a jejich mobilní obdoby. Uživatelé Linuxu mají bohužel smůlu a mohou využívat služeb SkyDrive jen přes webové rozhraní.
Další z řady cloudových webových úložišť je SugarSync, který v základní verzi zdarma nabízí 5 GB, 30 GB je za 50 $/rok, 100 GB 150 $/rok nebo 400 $/rok za 500 GB. Stejně jako SkyDrive nemá bohužel podporu pro operační systém Linux, ale oproti předchozím má zase jednu velkou výhodu – synchronizovat lze jakoukoliv složku nebo složky na disku. Při instalaci si dokonce můžete vybrat, které složky, od kterého klienta chcete synchronizovat. Jediná složka, která je synchronizována se všemi klienty je MagicBriefcase, která funguje podobně jako u Dropboxu či SkyDrive – cokoliv do ní nahraji se sesynchronizuje automaticky s webovým úložištěm a všemi klienty připojenými na daný účet.
Webových úložišt je opravdu mnoho – např. box.com, Ubuntu One atd. a je jen na uživateli, aby si vybral řešení pro konkrétní požadavky. Je ovšem důležité si uvědomit, že využitím webových úložišť svá data svěříme cizí osobě. Proto se nedoporučuje sdílet citlivé dokumenty a informace, jako jsou hesla, přístupy do internetového bankovnictví, privátní fotografie apod. Pokud chceme využít webové uložiště a nevěříme poskytovatelům, je zde ještě možnost nainstalovat si na svůj server službu, která nám vytvoří vlastní webové úložiště, které je na našem zabezpečeném serveru a nemusíme se bát úniku dat. Takových programů je několik, namátkou můžeme vybrat např. program OwnCloud.
RDF Site Summary - RSS
Specializovanou službou některých serverů je tzv. RSS, což je služba, která umožňuje uživatelům po přihlášení odebírat novinky ze serveru. Typickým příkladem jsou zpravodajské servery, např. www.idnes.cz, který má samozřejmě podporu RSS a uživatelům se po vydání nového článku tento objeví ve specializovaném programu – tzv. RSS čtečce. V RSS čtečce se nezobrazí celý článek, ale jen titulek a zkrácený úvod kvůli minimalizaci přenášených dat. Je zde samozřejmě možnost zobrazit celý článek v prohlížeči zpravidla kliknutím na titulek novinky.
RSS vzniká v roce 1999 ve společnosti Netscape, která má na svědomí také prohlížeč Netscape Communicator, který jsme zmiňovali dříve. RSS čtečka může být buď samostatný program – např. Feed Demon, Feed Notifier apod. nebo bývá často integrován v jiných programech – např. v prohlížeči Opera (viz Obr. 49), jako doplněk Sage v prohlížeči Firefox nebo také v poštovním klientu Mozilla Thunderbird.
Vzdálená správa počítačů
Počítačová síť obecně se dá využít také k praktickým pracovním účelům. Není výjimkou, že účetní programy dnes pracují se serverem přes Internet. Důvodů, proč se využívá počítačové sítě, je hned několik. Především je to kvůli synchronizaci více počítačů v účtárně nejenom v jedné místnosti, ale klidně i na druhé straně republiky v druhé pobočce firmy. Druhým důvodem může být záloha a ochrana dat, která se jednodušeji dělá na serveru, ke kterému může mít správce přístup odkudkoli právě skrze Internet.
Další službou Internetu využívanou často správci sítě je vzdálená správa počítače. Prostředků pro vzdálenou správu je několik – ať už to jsou funkce přímo zabudované v systému nebo to mohou být externí programy, které jsou buď zdarma nebo placené, které mají ještě nějaké nadstandardní funkce navíc. Nejjednodušším způsobem je použít zabudovanou funkci – tu má v sobě i Windows, najdete ji v nabídce Start → Programy → Příslušenství → Vzdálená správa. Objeví se okno, ve kterém se vyplňuje IP adresa počítače, který chceme řídit – viz Obr. 50.
Ke vzdálené správě pomocí tohoto nástroje potřebujete pochopitelně Internet, mít tento přístup povolený v nastavení systému řízeného počítače a co je důležité – mít veřejnou IP adresu, pokud chcete spravovat Internet, který není ve vaší privátní podsíti. Většina lidí bohužel veřejnou IP adresu nemá především proto, že se za ni musí připlácet. Pokud přece jenom chcete tuto funkci využít, je zde možnost vytvořit si vlastní virtuální privátní síť (VPN) např. pomocí programu Hamachi, který je na Internetu ke stažení zdarma. Tento program po připojení k síti Hamachi vytvoří jedinečnou IP adresu ve tvaru 5.X.X.X a všechny počítače připojené k této síti spolu pak komunikují tak, jako by byly všechny v jedné LAN síti. Tato adresa je veřejná a můžete k ní přistupovat odkudkoli na světě právě přes síť Hamachi. To usnadňuje nejenom vzdálenou správu, ale můžete takto např. sdílet také soubory, složky nebo tiskárny. Jak vypadá okno Hamachi je vidět na Obr. 51.
Druhou možností je využít nějaký externí program. Dříve byl velmi známý Virtual Network Computing (VNC), který umožňuje vzdálené připojení ke grafickému uživatelskému prostředí. VNC pracuje na systému klient-server, pokud tedy chcete vzdáleně ovládat nějaký počítač, je třeba, aby na tomto počítači běžela serverová část programu a druhém počítači zase klientská část. Podobně jako u vzdálené správy výše je potřeba mít veřejnou IP adresu, ale opět lze absenci této adresy vyřešit využitím Hamachi. Výhodou tohoto řešení je také to, že se najednou může k jednomu počítači připojit více klientů. Jen jeden ovšem může počítač ovládat, ostatní se mohou jen dívat, co se na počítači děje. Toto se může hodit např. při výuce, když chcete někomu vzdáleně ukázat, jak něco na počítači udělat, nastavit apod. Přihlášení bývá šifrováno, ale vlastní přenos pak standardně již dále šifrován není, což může být útočníkem zneužito, protože lze odposlouchat, zrekonstruovat nejen dění na obrazovce, ale také zmáčknuté klávesy a pohyby myší. Tuto nevýhodu lze vyřešit využitím tzv. zabezpečeného tunelu, popř. využít dodatečných funkcí VNC, které dovedou komunikaci šifrovat. Jak vypadá takové vzdálené připojení pomocí VNC z Linuxu do Windows XP je možné vidět na Obr. 52.
Kromě výše uvedených kombinací Vzdálená správa+Hamachi a VNC+Hamachi existují také programy, které si poradí se vzdálenou správou počítače bez potřeby veřejné IP adresy. První z nich je program LogMeIn, který má svou placenou a neplacenou verzi. Funguje tak, že si na počítač, který chceme vzdáleně ovládat nahrajete serverovou verzi programu LogMeIn, po registraci si počítač přidáte do seznamu spravovaných počítačů a potom můžete přistupovat k počítači odkudkoli a to i bez toho, aniž byste znali jeho IP adresu, jen kliknutím přes seznam spravovaných počítačů. Velkou výhodoutohoto programu je, že lze počítače vzdáleně ovládat opravdu z jakéhokoli počítače bez nutnosti instalace speciálního softwaru. Lze na ně totiž přistupovat přímo z webového prohlížeče. Komunikace mezi klientem a serverem je šifrována.
Druhým, v poslední době velmi oblíbeným programem, je německý TeamViewer, který kromě vzdálené správy počítače dovoluje také sdílení pracovní plochy, přenos souborů, telefonování přes Internet, nahrávání toho, co zrovna na vzdáleném počítači děláte atd. Má opět neplacenou a placenou verzi a po instalaci je počítači přiděleno jednoznačné identifikační číslo (ID) a pro každé spuštění se vygeneruje také nové čtyřmístné číselné heslo. Pro vzdálené připojení je třeba znát právě ID a heslo a ze stejného programu se lze k počítači připojit buď jako pro vzdálenou správu nebo přenos souboru, kdy se zobrazí klasický dvouokenní souborový manažer, kdy nalevo je vzdálený a napravo lokální počítač. Přihlašovací okno TeamVieweru je ukázáno na Obr. 53. Program, kterým je server i klient v jednom, je na stažení pro všechny nejpoužívanější operační systémy a existuje Si přenosná verze na USB flashku, která se nemusí instalovat. O oblíbenosti programu svědčí i to, že má přes 100 milionu registrovaných uživatelů.
