Rozdělení počítačových sítí
Počítačové sítě lze rozdělit podle mnoha kritérií. Následující text se pokusí nastínit ty nejdůležitější včetně příkladů.
1. Rozdělení pomocí použitého hardware
Homogenní – zařízení v této síti mají stejnou hardwarovou platformu, všechny počítače mají stejný operační systém a používají stejný komunikační protokol. V dnešní době je těchto sítí málo právě díky těmto omezením.
Naopak zařízení v síti nehomogenní pracují na různém hardwaru, jiných operačních systémech, také jsou používány různé přenosové protokoly. Taková je v dnešní době drtivá většina sítí včetně Internetu.
2. Podle druhu připojení:
Sítě, které mají přesně definovanou a ostře vyhraněnou funkci jednotlivých zařízení, nazýváme sítě client-to-server. V těchto sítích probíhá většina komunikace přímo mezi serverem a klientem a komunikaci mezi jednotlivými klienty zprostředkovává taktéž server. Toto řešení je bezpečnější, ale taktéž náročnější na přenosové kapacity a rychlosti.
Oproti tomu v sítích peer-to-peer, v češtině často označovaných jako rovné s rovnými, není funkce jednotlivých prvků (počítačů) vyhraněna a každý klient tedy může působit jako klient, ale také jako jednoduchý server. Tímto řešením se odlehčí zatížení serverů právě tím, že se zátěž rozloží mezi jednotlivé klienty.
3. Rozdělení podle způsobu připojení
Existuje několik druhů připojení počítačů k síti a tomu taktéž odpovídající rozdělení sítí podle způsobu připojení. Mezi nejběžnější připojení patří metalické připojení, kde jsou zařízení připojena do sítě pomocí drátových kabelů, nejčastěji koaxiálních, nebo tzv. kroucené dvojlinky. Toto připojení patří k těm levnějším, proto se používá pro připojení koncových zařízení v pevných rozvodech sítí, především v budovách. Nevýhodou jsou nižší přenosové rychlosti a omezení maximální délky kabelu pro spolehlivý přenos. Tyto nevýhody se řeší pomocí tzv. optického připojení, kde jsou zařízení spojena pomocí optických kabelů (jednovidových, multividových). Nevýhodou tohoto připojení může být vyšší cena. Poslední skupina připojení využívaných především při mobilním připojení nebo pro dočasné připojení notebooku je připojení bezdrátové – tj. Wi-Fi, bluetooth, radiové vlny, IrDA apod.
4. Podle účelu provozování sítě
Z hlediska provozování se sítě nejčastěji dělí na tzv. intranet a extranet. Pozor na podobnost v názvech Internet – intranet! Termín intranet se používá pro označení např. vnitropodnikové sítě, kterou využívají především zaměstnanci dané firmy či organizace. Tato síť obsahuje většinou specifické informace a aplikace důležité pro každodenní komunikaci uvnitř organizace. Bývají to často pracovní verze dokumentů, informace o rozpracovaných projektech, lidských zdrojích apod. V tom je rozdíl oproti Internetu, kde daná organizace uveřejňuje především prezentační, marketingové informace. V porovnání objemu dat je množství dat v intranetu několikanásobně větší než objem dat poskytovaných na Internetu. Protože síť intranet bývá vybudována většinou v rámci jedné organizace, odpadá požadavek na kompatibilitu software a hardware, protože se předpokládá, že tato síť byla budována jednou firmou. Taktéž komunikace bývá podstatně rychlejší a umožňuje se sdílet velké množství dat. Přístup do Internetu bývá vyhrazen hlavně zaměstnancům organizace a taktéž bývá patřičně zabezpečen proti útokům zvenčí.
Ukázali jsme si rozdíl mezi intranetem a Internetem, ale co je to extranet? Tato síť je takovým předělem mezi intranetem a Internetem. Bývá tak označována část intranetu, která je dána k dispozici obchodním partnerům. Typickým příkladem extranetu jsou systémy sledující stav objednávek a sledování požadavků našich obchodních partnerů. Tím, že část své sítě zpřístupníte externím uživatelům, taktéž předpokládáte, že jsou řádně proškoleni k používání vnitropodnikových systémů.
Podle některých prognóz bude v budoucnosti intranet nejenom doména velkých organizací, ale také malých firem, škol, domácností, které je budou využívat pro společné sdílení dokumentů, plánování společných aktivit apod.
5. Další typy sítí
Mezi další typy dělení sítí patří např. dělení podle vlastnictví sítě na veřejné, privátní a poloprivátní nebo poloveřejné. Dále pak podle rychlosti přenosu na klasické a vysokorychlostní, kde je rychlost přenosu nad Mb/s.